Svědectví:
Zúčastnili jsme se duchovní obnovy v Koclířově v termínu 22 až 24. února 2019.
Unikli jsme dennímu shonu a z ničeho nic jsme se v pátek večer ocitli na duchovní obnově. Společně s přáteli z hnutí END tam byli ještě dva nové manželské páry. Přechod z všednosti pracovních dnů a povinností na ostrov pokoje a cesta do hlubiny vlastního i partnerova nitra v Koclířově byla příjemnou vzpruhou našeho manželského života.
Zažili jsme blízkou Boží přítomnost a duchovní dotyk lásky jeden k druhému.
Tématem duchovní obnovy a setkání byla komunikace mezi manželi a jeden z konkrétních bodů úsilí hnutí END: „sedněme si spolu“.
Moc se nám líbila přednáška manželského páru Ani a Leška.
Chtěli bychom zde vypsat několik myšlenek, které nás nejvíce oslovili a které v nás stále ještě doznívají a nějakou dobu je budeme zpracovávat a budou v nás žít.
Každý z manželů má odděleně různé denní prožitky, protože během dne jsem každý na jiném místě. Máme také společné denní prožitky, ale uvědomujeme si, že je vnímáme každý jinak.
Tyto prožitky nás mění neznatelně, ale spolehlivě a každý den.
Je to jako když se díváme jak roste strom. Každý den je ten strom stejný a přece jiný.
Mění se naše okolí, měníme se i my. Stárneme, mění se naše potřeby. Dospívají nám děti.
Stárnou nám rodiče. Mění vztahy k našim blízkým, známým, přátelům, sourozencům, dětem.
Každý den se nám může zdát podobný nebo stejný, ale není to tak.
Uvědomili jsme si skutečnost, že každý den je ve skutečnosti jiný.
Třeba jen o málo, ale je jiný.
Uvažujeme o tom a prožíváme to.
Pokud to prožíváme každý zvlášť tak se měníme každý zvlášť.
Pokud spolu o těchto svých prožitcích společně nemluvíme, tak se měníme každý jinak.
Pokud se měníme každý jinak tak za pár let můžeme zjistit, že jsme každý úplně jiný a že si už vůbec nerozumíme.
Pokud chceme žít šťastně, musíme co nejvíce věcí prožívat s manželem/manželkou společně!
Také se nám líbilo, že bodem úsilí „sedněme si spolu“ nemusí být zrovna „povinnost“ ale může to být „radost“
Je to jen na nás jestli tento konkrétní bod úsilí budeme vnímat jako cestu splnění úkolu, rozkazu, nebo jako cestu radosti a spojení.
Stejně tak je na nás jak se chceme prožívat komunikaci na sedněme si spolu. Uvědomili jsme si, že je rozdíl mezi „mluvit spolu“ a „naslouchat jeden druhému.“
Uměním “sedněme si spolu je – chtít si naslouchat! S pokorou přijímat vlastní chyby a s pokorou přijímat chyby druhého.
Pokud jsme schopni odpustit sobě dokážeme odpustit i druhému.
Líbila se mi myšlenka, že pokud chceme žít šťastný manželský život, nepotřebujeme měnit manžela nebo manželku, ale máme měnit sebe.
Na duchovní obnově v Koclířově jsme načerpali novou duchovní sílu.
Jsme obohaceni o Boží přítomnost o kontakt s přáteli, kteří se snaží o totéž, žít svatě, žít jinak, žít šťastný manželský život.
Honza a Ivona Kamlarovi
